Cervikální syndrom

Toto onemocnění je velmi zákeřné. Zpravidla nastupuje mírnějšími a méně častými bolestmi hlavy. V této fázi ještě lékařskou pomoc nevyhledáváme. Bolesti ale časem zesilují a přecházejí přes temeno hlavy až do očí. Stávají se naší téměř každodenní součástí života. Teď už lékaře navštívíme. Dovíme se, že doba je hektická a tyto bolesti může způsobovat i stres kolem nás. Pravděpodobné je, že si odnesete léky, které tlumí bolesti.

V další fázi se vám začnou přidávat nové symptomy. Špatná koordinace pohybu (točení hlavy), zdvojené a nebo rozostřené vidění, brnění rukou či jen prstů (a to nejvíc v noci), nauzea (pocit na zvracení), bolesti do uší, brnění obličeje a v neposlední řadě i vzrůstající deprese.

To už je stav, kdy opravdu vyžadujeme pomoc lékaře. Nyní se teprve začnou roztáčet kola vyšetření. Obvodní lékař nás pošle na neurologii, kde se objednáme a díky dlouhým objednacím lhůtám čekáme. Neurolog nás pošle na RTG krčí páteře. Na tomto vyšetření se neprokáže žádný nález. Současně bychom měli jít na odběry krve. Pokud i zde s negativním výsledkem, budete odesláni na oční oddělení. Ani tady se nenajde žádný problém s naším zrakem. Bude tedy následovat ORL (ušní ,nosní, krční). Pokud i zde bude vše v naprostém pořádku, vrátíme se opět na neurologii.

Bohužel se naše potíže lepšit nebudou a spíš naopak. Neurolog zkonstatuje, že se jedná o psychosomatickou záležitost a budete odesláni na psychiatrii. Zde vám budou nasazena antidepresiva či antiepileptika. Bohužel ani ty nejsou řešení, je to spíše začarovaný kruh, do kterého se dostanete.

Setkávám sem se s řadou pacientů, kteří si po létech života s touto nemocí, na něj chtěli i sáhnout.

Závěr

Opravdu jsem zde vůbec nechtěl snižovat a nebo negovat práci lékařů. Jejich role a poslání jsou opravdu nezastupitelné, jen těžkopádnost a někdy i neochota z jejich strany pacientům zhoršují úděl, který si životem nesou.

Ono dobré slovo a vysvětlení mnohdy dokážou náš stav zlepšit. Pak i léčení padá na úrodnější půdu a lépe zabere.