Bolesti už jsou pryč
Mé trápení s bolavými zády začalo už zhruba před 12 lety. Po 40 km výletě na kole a zřejmě také prochladnutí zad jsem si zablokovala záda a chodila na mobilizaci s doporučením cvičit metodu podle Mojžíšové. Dostala jsem se tenkrát z toho, ale opakovalo se to vždy když jsem měla malé děti a nosila je.
Poslední dobou mě záda bolela pořád a na vánoce jsem si říkala, že už to není normální, protože jsem cítila, že začínám být mrzutá, z ničeho se neraduji a ta bolest je pořád horší. Jela jsem tedy do nemocnice, kde mi dali injekci na uvolnění. Zároveň se do toho ještě přidal zub. Injekce na 1 den ulevila i zubu.Četla jsem, že při bolestech v bedrech zároveň je problém i se zuby a možná na tom něco je.
Nicméně záda bolela dál a navíc mě začala bolest do pravé strany hýždě. Pořád jsem přemýšlela co to může být a snažila se různě protahovat, ale nic nepomáhalo. Dokonce jsem chodila 10 x na rehabilitaci, o kterou jsem požádala svého doktora." Jemně" mi masírovali záda a ukazovali cviky, jak posílit záda. Šla jsem tedy párkrát na cvičení s gumičkami pro plotýnkáře, ale myslím, že to byla velká chyba. Spíš jsem si to zhoršovala. Do toho stres, zima a ještě výlety na běžkách. Jsem člověk, který si nenajde čas na pravidelný sport a přitom, když něco dělá, tak se nešetří. To si myslím, že je největší příčina mých problémů.
Jednou jsem vezla děti na saních do školy, což také nebylo moudré a druhý den, když jsem jela na běžky, mě bylo divné, že mě tak strašně bolí záda. Ale stejně jsem jela asi 30 km výlet podle svého "špatného" přesvědčení, že se má vše překonat. Do 18 let jsem závodně běhala na běžkách a byla zvyklá vše vydržet a zatnout zuby. Teprve teď už chápu, že sportovat se musí bez pravidelného tréninku jen rekreačně a né přes bolest, ale tak aby z toho měl člověk potěšení. Většinou jsem totiž byla po všech svých výletech vyřízená.
Následující den už to byla hrůza. Nemohla jsem ani sedět v autě, natož v práci. Šla jsem rychle na masáž, která mi trochu ulevila, ale stejně bolesti pokračovaly. Když už jsem ulehla a nebyla schopná pochopit, co se děje, tak mě manžel odvezl do nemocnice k neurologovi. Ten mi dal čípky, nějaké prášky a že mám odpočívat. Trochu se mi po 2 dnech ulevilo, tak jsem hned sedla k PC a pracovala, ale další den nastala zase krize a jeli jsme rychle do nemocnice, kde mi opět dali injekci a pak jsem šla 5 x na kapačky. Pořád mi vrtalo hlavou, co asi v těch kapačkách je, ale bylo mi řečeno, že mi to udělá dobře. Tak jsem jezdila do nemocnice každé ráno a odpočívala. Kapačky zafungovaly a bylo mi líp. Doktor mě poslal na magnetickou rezonanci. Trochu jsem ještě váhala, když se mi udělalo dobře, ale řekla jsem si, běž, uvidíš.
Po telefonu mi doktor řekl, že mám určitě přijít, že výsledek rozhodně není dobrý. Vysvětlil mi zkráceně, co je to vyhřezlá plotýnka, a poslal mě na rehabilitaci s tím, že jiný neurolog by mě poslal na operaci, ale on si myslí, že na tu je vždycky čas. Na rehabilitaci mi ukázali McKanzieho metodu a vysvětlili, jak mám správně sedět, nekřížit nohy a správně zvedat těžká břemena. Metodu paní Mojžíšové mi zavrhli, že je už přežitá a nemá smysl. Metoda SM systém cvičení s gumičkami prý také rozhodně není vhodná pro bolavá záda, takže jsem začala cvičit tzv. kobru každou hodinu.
Vše jsem řádně prostudovala na internetu a hledala názory lidí se stejnými problémy a narazila na metodu pana Šlechty. Po tom, co jsem četla příběhy lidí, kterým pomohl, jsem neváhala a hned se objednala. Po měsíci jsem s radostí a s manželem vyrazila za člověkem, v kterého jsem vkládala svoji veškerou důvěru, že on mi určitě pomůže. Protože do té doby se nezlepšilo vůbec nic.
Návštěva dopadla dobře, manžel vše pochopil a přijal s tím, že to má opravdu smysl a s terapií souhlasí. Pochopil vše lépe jak já, takže mi ještě vše po cestě vysvětlil. Doma jsem pořád čekala, jak asi zvládnu první terapii, ale s představou, že mi určitě pomůže, jsem vše překonala a nyní po 5 týdnech musím říct, že bolesti jsou opravdu úplně pryč a cítím se báječně. V den terapie jsem večer vždy docela unavená, ale to k tomu určitě patří. Po 6. terapii cítím vždy, jako by se mi nohy vznášely a jsem šťastná, že existuje člověk jako pan Šlechta, který takto může lidem pomoci a odstraní se příčina.
Ono je dobré vědět, jak problémům předcházet, jak správně sedět, co posilovat, ale pokud se neuvolní svaly, opravdu se nic nezmění. To jsem pochopila hned. Nyní už začínám cvičit pod dohledem fyzioterapeuta Pilatesovu metodu a je to báječné. Necítím při cvičení, které je opravdu opatrné k zádům a cvičí se pouze v leže, žádnou bolest. Samozřejmě, že "rozvazování svalů" budeme doma poctivě provádět ještě několik měsíců. Určitě je to potřeba a já jsem opravdu vděčná, jak panu Šlechtovi, kterému ještě jednou moc děkuji, tak mému manželovi, že trpělivě provádí terapie, které i pro něho nejsou žádnou příjemnou chvilkou, protože jak říká pan Šlechta, pořádná masáž musí bolet! Jinak nemá smysl. Důležité je, že metoda i přes to, že bolí je opravdu účinná.
S přáním co nejvíce vyléčených a spokojených pacientů
Daniela Hable