Životní příběh pana Daniela

Dobrý den. Jmenuji se Daniel. Tímto dopisem bych chtěl popsat svůj příběh, který mě nečekaně obrátil život a který snad pomůže lidičkám v podobných situacích.

Nejdřív se trošku představím. Jmenuji se Daniel. Je mi 27let a mám velmi náročnou práci, kde musím mít velmi dobrý zdravotní stav. Jedná se o 12H směny kde se nachodí i 15km jak v noci, tak i ve dne. De facto se dá říci, že ohýbání je velmi nutnou součástí. Tato práce je pro mě vším baví mě a nechtěl bych dělat nic jiného.

Takže jak se všechno událo.

Od 18let pravidelně cvičím a sport je pro mě velmi důležitou součástí života. Byl jsem na něj zvyklý a potřeboval jsem ho k životu, jako lidé potřebují vodu. Musím uznat, že síla rostla a svaly také, ale jednoho dne jsem si řekl, že zkusím lámat rekordy a to byla ta osudná chyba, která mě velmi psychicky poznamenala.

Ono se není čemu divit, když taháte 190kg na záda. No pokračovalo to dobře, až jednoho dne jsem cvičil ruce a začaly se mě třepat nohy jak když by nemohli moje tělo vůbec unést. Nevěděl jsem co se děje a nevěnoval jsem tomu pozornost. Další týden to pokračovalo. Poté jsem jednoho dne jel domů, vystoupil jsem z auta a najednou jak když by mě pitbul kousl do zadku nemohl jsem se narovnat. Velmi prudká bolest, která nikam nestřílela, ale držela mě v hýždi a jediné, co mě ulevilo, bylo to, že jsem zhluboka vydechl. Snížil se tím tlak a bylo. I tak jsem dál asi 4 měsíce chodil cvičit všechno tak, jak jsem byl zvyklý a postupem jsem zjišťoval, že najednou začínám vynechávat moje oblíbené cviky. Jednoho dne jsem zjistil, že si jaksi nemůžu nazout boty natož ponožky. Dále jsem tomu nějak nevěnoval pozornost a cvičil dál. Další den jsem zjistil, že se ohnu jenom špičkami prstů těsně nad kolena. O střílení do hýždě už nemluvím, protože jsem si na to zvykl. Ale prostě mi to nedalo a šel jsem k doktorovi s tím, že mi vadí, že se neohnu. A tady začal můj bludný kruh.

Můj obvodní doktor je fakt dobrý chlap, vždycky mi pomohl. Řekl jsem mu, co mě trápí a on se na mě podíval a napsal mi masáže a řekl, že to šíleně přeháním a tělo se prostě brání, že mám abnormálně vyvinuté torzo a tělo mě prostě nemůže unést. Chodil jsem na masáže různé cviky, ale nic se nedělo, tak jsem šel opět za ním. Řekl jsem mu po pravdě, že mě to vůbec nepomáhá, že potřebuji nějakého odborníka, že jako laik nevím kde vůbec hledat. Napsal mi opět masáže, ale tentokrát v nemocnici u primářky rehabilitačního centra. Ta se mnou prošla úplně všechno, provedla všechny testy a řekla, že jsem jenom bloklý, že to ploténka není. Pak mě můj doktor poslal na rentgen, který byl absolutně v pořádku a sdělil mi, že tam nevidí nic závažného. Po týdnu útrap jsem se dostavil opět za rehabilitační sestrou, která se mnou prováděla takové cviky a chovala se tak arogantně, že jsem se tam ještě pohádal a řekl jsem jim, že mě tam už nikdy neuvidí. De facto to brali jako na běžícím pásu jako nějaké maso. Nikoho tam nezajímalo co vám je nebo kde vás to bolí dělali s vámi jenom to, co měli napsané a už na nich bylo vidět, že se velmi těší, až padne 3hodina a půjdou domů. Proč jsem se s nimi pohádal? Bolela mě pravá strana zad a ta sestřička mě masírovala druhou stranu, kterou jsem měl v pořádku. Pak mi řekla tak pane a zase příště. Nato jsem ji odpověděl, po 10minutách to je vše??? A ona ano přijďte zase. Říkám jí: sestři, nic ve zlém, ale mě bolí levá strana a vy jste mi dělala masáž na druhé straně. ONA: jeeeežíš, já se omlouvám, já jsem ten papír držela zrcadlově. No tak co na to chcete říct, snad jenom to, že už mě tam nikdy neviděli.

Do třetice jsem šel opět za svým doktorem si postěžovat na jeho kolegy. Samozřejmě mu to nebylo příjemné, ale co nadělal. Řekl jsem mu, že chci prostě nějakou kapacitu z řad jeho známých doktorů. Napsal mi doporučení za jednou vyhlášenou neuroložkou v Brně. Po té co jsem k ní dojel a vyčkal tu nekonečnou frontu, mi záhy sdělila úplně šíleným způsobem co mi je. Načež mi řekla: Tak Dane, skončil jsi. Máš obrovský výhřez meziobratlové ploténky L5-S1, pokud by jsi přestal cítit nohy nebo přestal čurat nebo problém se stolicí okamžitě na operaci. Poznala to tak s tzv. Lasegova testu kdy zvedá nohu a když Vás to bude bolet tak je to jasná ploténka. Byl jsem jak opařen horkou vodou. Levou nohu jsem opravdu skoro nezvedl. Vůbec jsem nevěděl co to nějaká plotýnka vůbec je. Asi nejhorší bylo to, že mě řekla, že tady měla stejně starého kluka, který byl zasnouben stejně tak jako já a jednoho dne se probudil a necítil nohy a že tomu nevěnoval pozornost a je na vozíku. Nezlobte se na mě, ale takhle se přeci laikovi nesdělují informace. A že se trefila zrovna do mě tak to taky sedlo. No jenom řekla, že se svatby sešlo, protože už nebude mít erekci. Aniž by mě něco popsala, naládovala mě prášky, které jsem stejně nebral, protože mě zase tak špatně nebylo a jelikož vydržím hodně bolesti, tak jsem to prostě nebral. Jenom jsem se pokaždé ráno, když jsem vstával bál hýbnout nohama. Jediné, co mě vlastně omezovalo, že jsem nemohl sedět dlouho, na to se dá i zvyknout de facto člověk si zvykne na všechno. Chodil jsem k ní 2 měsíce a platil a platil a jediné co se mnou dělala je to, že si mám vzít neschopenku a ležet a ležet a ležet aspoň 1měsíc a cpát se prášky. Hledal jsem o té diagnóze úplně vše. Není na internetu článek nebo seminární práce, kterou jsem nečetl. Všechno bylo velmi negativní. Všude jenom samá operace a operace a trvalé následky de facto konec života. Poté jsem šel za svým obvodním doktorem a řekl mu, že je to plotýnka. Nato mi řekl, že určitě ne, že bych se tak nepohyboval. Jenomže když viděl moji rotující pánev, kdy v mírném předklonu mi pupík směřoval úplně ze šikma tak sám uznal, že na to nestačí. Chtěl jsem po něm CT, ale řekl, že je to zbytečné, že rentgen je v pořádku. Ale já už věděl, že plotýnka není kost a na RTG nebude vidět. Poté jsem opět šel za svojí neuroložkou, kde jsem si to CT vydupal trvalo to měsíc, než jsem se dozvěděl výsledky. Ortel zněl:L5_Slparamed ažmed vlevo hernie disku 7mm obturující lat.recesus, kaud kořen tangovánMírny ventr posun L5proti Slpáteřní kanál šíře16mmSpina bifidaSl- CT pátře. Celou tu dobu jsem, ale stále věřil, že to ploténka nebude. Když mě teda nakonec řekla, no pane je to tak jak jsem říkala, je to tak a musí se s tím něco rychle udělat nebo nadobro skončíte na vozíku a s vaší práci bude nadobro konec. V tu chvíli se mi sesypal svět. Konečně mám dobře placenou práci mam kde bydlet fajn holku čerstvě zasnoubený a teď opět taková rána. Nechápal jsem proč já, a utápěl jsem se v alkoholu to byl asi měsíc můj nejlepší kamarád. Poté přišla další rána v podobě rozchodu s mojí holkou, u které jsem poznal, že mě měla jenom kvůli penězům. Prostě jsem byl tak na dně, že jsem ležel u PC a hledal pomoc, zjišťoval jsem co mi je atd. Říkal jsem, že chci dítě, rodinu a ona, že mrzáčka fakt nechce, a že se jí nevěnuji a nepodnikáme žádné výlety atd. Nechápala, že se mi zhroutil svět. Ze všeho nejvíc mě vadilo, že nás nebudu moci zabezpečit, to jaksi nechápala, ale to už jsme byli od sebe. Nakonec mi poslala smsku, kde mi napsala, že si za to můžu stejně sám. Teď jsem za to moc vděčný, že jsem o ni přišel, vím, že taková osoba vůbec nepodrží a to je špatně. Ale to jsem trošku odběhl.

Opět jsem hledal a hledal, až jsem našel na internetu jeden příspěvek o tom, jak nějaký pán má svoji metodu a jak uzdravuje pacienty. Popravdě jsem si řekl A TEĎ SE NA MĚ NEZLOBTE PANE ŠLECHTO,  to bude zase nějaký šarlatán, já přeci nepojedu za někým za Prahu, když je všude plno chirurgů a kvalitních doktorů, kteří mě musí pomoci. Tak už tato anabáze trvala skoro půl roku, zaplatil jsem jmění za doktory a nikde nic. Jenom si mě přehazovali a chtěli rvát prášky, a když jsem odpověděl, že prášky ne tak mě buď vyhodili, a nebo řekli, ať si najdu někoho jiného. Musím říct, že celý život jenom platíme a pak když Vám něco je, tak zjistíte, že jste vlastně simulant, jak mi jeden doktor řekl. Že se 5 měsíců neohnete, tak to fakt nikoho nezajímá. Nakonec mi volala moje neuroložka a řekla mi, že jestli se okamžitě nedostavím před vánocemi na trakci, aby mi uvolnila páteř, tak že skončím na vozíku na 100%, že mám velice vážný nález. Ale jelikož jsem velice nedůvěřivý člověk, tak mě něco pořád říkalo, nechoď za ní. Pak jsem na internetu na ni objevil reference a tam jsem se dozvěděl, že přibližně z 50 příspěvků je 20 velmi negativních, že spíš tím křupnutím ublížila. Za jednu trakci chtěla 1200Kč + za každou rehabilitaci 300kč. O to by ani tak nešlo, ale už jenom to, že na ni byly negativní reakce, mi něco naznačovalo. Takže jsem hledal dál a dál až mě to dohnalo k poslední variantě, zavolat Panu Šlechtovi. Napjatě jsem vytočil číslo a už tehdy se objevil velice příjemný hlas. Dohodl jsem si termín schůzky. Jenomže tehdy už jsem měl domluvenou trakci. Teď si můžete vybrat jako laik. Buď věřit doktorce, která má na stěně 20 diplomů a dělá to 25 let, anebo člověku, kterého neznáte. Něco mě, ale pořád říkalo a čím dál víc jsem nabýval dojmu, že tahle neuroložka, i když má na stěně 25 diplomů, mě nijak ani nepomůže. Blížil se termín návštěvy pana Šlechty. Tím jsem propásl schůzku se svoji neuroložkou.

Odjezd do Prahy

Něco Vám povím. Když člověku něco je, klidně bude cestovat na konec světa, jenom aby mu někdo ulevil. Setkání s Panem Šlechtou bylo velice příjemné. Byl to první člověk, který si se mnou hodinu sedl a kompletně mi povykládal co mi je, jak to vzniklo a jak tomu pomoci aby se to zpravilo. Kam mě přitom sáhl, aniž bych mu řekl, kde mě to bolí tak se přesně trefil. V tu dobu jsem věděl, že jsem tam dobře. Přitom jsem mu pořád skákal do řeči, protože jsem byl za těch 5 měsíců plný dojmů od všech doktorů a sester. Pak jsem teda za to dostal od otce vynadáno, že se to nesluší někomu skákat do řeči. Tak jsem se panu Šlechtovi omluvil, načež mi řekl, vuuuuubec nic se neděje, jsem na to zvyklý. Ukázal mi co a jak, jak mam doma provádět ty masáže atd. Přišel jsem domu nabytý tak šíleně pozitivní energií, že každý, co se ti proboha stalo???, že jsem úplně někdo jiný. Pan Šlechta mi dal opět slunce do duše. Je to opravdu člověk, co pohladí po duši jak již psala jedna paní. Musím teda říct, že něco tak bolestivého jsem nikdy nezažil a to opravdu vydržím hodně. Nevěděl jsem, jestli mám brečet, nebo omdlít, a nebo se smát bolestí, nedá se to popsat, ale jediné vím co je, že už to tak nebolí a dá se to vydržet, a i ty veliké hrozné podlitiny zmizely. Musím říct, že mi je jedno jestli to bolí moc nebo málo, hlavní je to, že po 5 měsících přestalo střílení do hýždí a věřte nebo ne, já se opět ohnul a vyšlo mi to přesně na vánoce tak jsem vlastně dostal ten nejkrásnější dárek, co jsem si mohl přát, jelikož jsem si zvykl, že už se nikdy neohnu. Teď chodím po bytě, a ač to zní divně, pořád se ohýbám a ohýbám a ohýbám, v hospůdkách, na diskotékách, prostě všude. Když se mě někdo zeptá, proč se pořád ohýbám tak mu začnu vykládat můj příběh, který jsem tu teda trošku zkrátil, ale kupodivu každý poslouchá. Takže všem lidičkám, kteří na tom jsou podobně, jako jsem byl já, vřele doporučuji, navštivte pana Šlechtu. Není na světě víc nevěřícího člověka, než jsem já, a když to dopadlo dobře u mě, tak proč ne u Vás.

Jenom bych podotkl, že zase nemůžete čekat zázraky hned. Já jsem si na toto poškození zadělával X let, tak se mi to nemůže zahojit za 1měsíc, ale de facto, když na to nemyslím, tak o ničem nevím. Asi nejvíc to jde znát po ránu, kdy je člověk ztuhlý. Někdy cítím, že je tam něco poškozeného, ale to vím i já sám:-). Bez problému dělám vše, jako dřív a protancuju na diskotéce celou noc jak nic a šíleně jsem si začal vážit chůze, to vše člověku dojde, až když o to může přijít. Zatím ještě necvičím, ale dostal jsem se ke klikům a de facto hodně se nachodím v práci. A ten vyhlášený Laseguv TEST už je úplně minimální, někdy ani vůbec není. Dřív jsem tu levou nohu skoro na zádech ani nezvedl a dnes po měsíci ji dám nataženou skoro za hlavu.

A jenom na závěr taková perlička: Moje neuroložka mi volala, kde jsem, jak to, že jsem se nedostavil na trakci. Odpověď zněla: Paní doktorko, já už za Vámi nikdy nepůjdu. První vstupní prohlídku jste si odklepala sama, aniž by Vás zajímalo co mi je, a nakonec už já Vás vlastně nepotřebuji, já se OHNU ke špičkám.

Na to se mě ta osoba začala smát do telefonu, že v mém případě ohyb nehrozí, natož po měsíci cvičení a jenom mi řekla, ať jdu na operaci, a že o mě už nechce slyšet. Kdo by taky chtěl slyšet o osobě, která Vás připraví o 10 000kč na trakcích a rehabilitacích.

Tímto bych chtěl velice na závěr poděkovat panu Šlechtovi, že se mě ujal, a pomáhá rád lidem. Při výběru dejte na vnitřní hlas.

Dvě věty, které mi na celý život zůstanou v paměti

Odstraň příčinu a zbavíš se důsledku

Každý důsledek má svoji příčinu

Víte, že nejsem moc důvěřivý, takže jsem si všechno dokumentoval a zapisoval. Byl bych rád, kdyby jste přidal tyto foto k tomu příběhu, aby lide viděli, že to není jenom napsaný text.

Ohyb před masážemi

Ohyb po masážích

Předmět: Dobrý den po pár letech:-) Pane Šlechta
Datum: 04.3.2012 21:28:34
---------------------------------------------
Jenom stručně :-). Dal jsem se na závodní běh a hodně mě to jde. Cvičím 3x tolik, že ani zdravý člověk by to někdy neustál. Dám Vám sem link a myslím, že tyto cviky když dělam na mojí plotýnce tak to víc komentářů nechce. Stejně mě nikdo nevěří, že mám plotýnku.